Sotva jsem se odhodlal založit si blog, ve které jsem chtěl oslavoval lidský intelekt, rozhodne se skupinka psychopatů vraždit ve stylu WW2. Sebralo mně to veškerou chuť do života. Od začátku války je tma. Moc dobře si uvědomuji, že konfliktů a utrpení je po světě spousta, ale nečekal jsem, že se opět zhmotní tak esenciální zlo.
To jen na vysvětlenou, proč je zde taková pauza. Utrpení lidí nejen na Ukrajině stále trvá a já se s tím musím nějak naučit žít. Po celou dobu konfliktu se pokouším pochopit Rusko, jeho historii, jeho mentalitu a tradice. Je to smutné. Jistě, historie každé země je série válek a hnusných událostí, ale Rusku se jich přihodilo tak nějak po víc nebo možná jen neměli štěstí, aby se tam ujaly myšlenky, které dovolily evropským národům se aspoň trochu tolerovat.
Ze všech knih, zpráv, přednášek a literárních děl, které jsem si o Rusku za poslední dva měsíce přečetl vypichuji dva příklady, které sice nedávají jasnou odpověď na to, proč je Rusko takové jaké je, ale alespoň trochu to ten pohled přibližuje.
Prvním je famózní článek od Petra Koubského na Deníku N o historii Ruska, což je bezpochyby nejdelší novinový článek, který jsem kdy četl. Je na cca 32 A4 stránek.
Je peklo číst to na mobilu, ale udělal jsem si z toho formát MOBI do čtečky, tak stačí napsat a pošlu ti ho.
Druhým dílem je film z roku 1988 Zabít draka od Marka Zacharova. Jedná se o zajímavé zpracování klasického příběhu, kdy drak terorizuje lid, každý rok chce panu a objeví se hrdina. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že tak, jak je tam vykreslen “lid”, přemýšlí značná část lidí v Rusku dnes.
Je pro mě těžké vytvářet na závěr nějakou pointu, ale obecně mně jde vždy o to, že bez vědění není svoboda a bez svobody není vědění. Není možné, aby vládl jeden nebo jedni, protože nikdy nikdo není dost dokonalý, aby obsáhl celou agendu státu i jeho nižších úrovní. Diktátoři z principu nemohou a nechtějí omezit svoji moc, protože to pak ohrožuje jejich vlastní existenci. Jen v liberální demokracii se mohou politici střídat u kormidla a odcházet do důchodu aniž by jim i lidem následně šlo o život.